Černá Hora - zajímavá místa
Sveti Stefan
Město je vybudované na ostrůvku v 15. století a spojeno s pevninou bylo až v roce 1907. První zmínka o tomto městečku je z roku 1442. Postupně se město rozvíjelo v obchodní středisko, v době největší hospodářské prosperity mělo 100 domů a téměř 400 obyvatel. Byla to především pevnost na obranu proti Turkům a základna pro pirátské akce. Zároveň tu byli sklady oleje a vína. Městečko bylo také nazýváno „místem spravedlnosti“, jelikož tu zasedal kmenový soud. Pro zajímavost – poslední zasedání tohoto kmenu se konalo v roce 1929.
Začátkem 20. století mnozí odešli do Ameriky a kolem roku 1912 tady žilo kolem 150 lidí. Rok 1954 přinesl další stěhování a zde zůstává už jen 21 obyvatel. V roce 1955 přišla změna a městečko se začalo přebudovávat v turistický objekt vysoké kategorie. Právě proto dnes představuje jeden z nejatraktivnějších a nejluxusnějších míst na Jadranu. Sveti Stefan má po levé i pravé straně 1.170 metrů dlouhé pláže s načervenalým pískem.
Ve městě stojí tři kostely. Kostel sv. Štěpána, Kostel Alexandra Něvského a Kostelík sv. Proměnění.
Budva
Podle legendy přijel budoucí král Kadmos s volským spřežením a podle těch volů dostalo město jméno (bús = řecky vůl). V tomto městě trvale bydlí přibližně 7.814 obyvatel. Lázeňská sezóna tu trvá od 10. května do 8. listopadu. Budvanská riviéra měří necelých 30 kilometrů a to od mysu Žukovac po Sveti Stefan.
V Budvě se nachází ostrůvek Sveti Nikola.
Kotor
První zmínka o Kotoru pochází ze 7. století ale archeologické nálezy dokazují existenci osídlení už v dobách ilyrských kmenů. V 17. století se Kotor stal nejdůležitějším městem Boky Kotorské.
Na rozdíl od jiných černohorských mořských pobřeží chybí Kotorské riviéře (vzhledem k poloze) dlouhé pláže, tvoří ji většinou jen krátké ostrohy. Největší pláží tu je Morinj, který je pokrytý pískem a oblázky. Pláž je dlouhá kilometr. V blízkosti pláže jsou pitné prameny, jejichž staré vodní mlýny se proměnily v exkluzivní restaurace pro turisty.
Kotor se může chlubit městskými hradbami obepínající úzký trojúhelníkový prostor městského jádra a celý kopec Sv. Ivan, který měří 260 m. Hradby jsou dlouhé celkem 5 km a začaly se stavět v čase byzantského panství. Tloušťka zdí je 3 až 15 metrů a výška dosahuje až 20 metrů.
Ve městě najdeme také Katedrálu sv. Tripuna, Kostel sv. Lukáše, Kostel Panny Marie, Kostel sv. Kláry a františkánský kostel, Kostel sv. Mikuláše, Kostel sv. Anny, Kostel sv. Michaela, Kostel sv. Josefa, Námořní muzeum Černé Hory a Památník padlých antifašistů, který se nachází v Parku svobody na mořském pobřeží.
Herceg Novi
Město bylo založeno na místech, kam kudy v římských dobách vedla cesta z Epidauru do Risanu. Nejstarší opevnění pochází z pozdní antiky, za rok jeho založení se považuje rok 1382. Zakladatelem města byl bosenský král Stjepan Tvrtko. V roce 1449 bosenský vévoda Stjepan Vukčic Kosača vytvořil v rámci své politiky budování silného státu z města obchodní středisko s přístavem a dílnami na výrobu sukna. Kosača se v roce 1448 stal nositelem titulu „herceg sv. Sávy“ (herceg = vévoda), jeho země dostala tedy název Hercegovina a město jméno Herceg Novi.
Staré městské jádro tvoří střed města, které obepínají hradby ve tvaru čtyřúhelníku, na jehož každém rohu se tyčí bašta. Dále tu najdeme třeba: Kostel sv. Jeronýma, Kostel sv. archanděla Michaela, Chrám Nanebevstoupení Páně, Monastýr Savina a Vlastivědné muzeum.
Hercegnovské mimózy – tento okrasný strom subtropických a tropických krajů se stal symbolem města. Začínají kvést už v lednu. „Mimóza“ je na východním pobřeží Jadranu přijatý název pro Akácii.
Hercegnosvká riviéra se rozkládá v délce 25 kilometrů. Nejblíže městu je pláž Igalo. Další pláže Rose, Mirišta, Žanjica …
Boka Kotorská
Boka Kotorská představuje nejčlenitější část Jadranského pobřeží a jeden z nejpřitažlivějších zálivů ve Středomoří. Záliv vznikl po Diluviu v důsledku zvýšení mořské hladiny a zaplavení říčních údolí. Moře proniklo pevninou do hloubky 25 kilometrů, takže dnes se svahy hor Orjen (1.895 m) a Lovcen (1.749 m) strmě řítí do moře. Boka Kotorská se skládá ze 4 zálivů spojených navzájem mořskými úžinami a zaujímá plochu zhruba 400 km2. Vodní plocha zálivu je 90 km2 a má 3 správní celky – Herceg Novi, Kotor a Tivat. Toto území se vyznačuje četnými zeměpisnými a klimatickými kontrasty. Tak například Crkvice – má největší roční úroveň srážek v Evropě (cca 5.155 mm). Církevní autoři nazývají Boku Kotorskou také zálivem Světců.
Podgorica
Podgorica (hlavní město) se rozkládá v Zetské rovině, u ústí Ribnici do Marači a bezprostředně u ústí Zety do Morači. Nadmořská výška města je 56 metrů a má 118 059 obyvatel. Nachází se v blízkosti Skadarského jezera.
Co zde navštívit? Trosky antické Duklji-Docley, Kostel sv. Jiří, Doljany, Centrum soudobého umění, Muzeum města, Přírodovědné muzeum, Rodný dům Rista Stijovice, Středisko pro archeologické výzkumy. Mezi nejatraktivnější místa patří Gorica, Skaline a Mareza.
Skadarské jezero
Toto jezero je dalším černohorským národním parkem. Nachází se v jihovýchodní části Černé Hory. Představuje největší jezero i na celém Balkáně. Zaujímá plochu 380 km2, ale na jaře a na podzim při vysokém vodním stavu se hladina zdvihne asi o 3 m. Při vysokém vodním stavu se pak celková plocha zvýší na 550 km2 (i bez zvýšení je na něj pohled spíše jako na moře než na jezero). Vlévá se do něho Morača a Zeta, vytéká Bojana. Jezero bylo v minulosti jedním z hlavních center černohorského státu a z té doby se na jeho březích a ostrovech zachovaly četné kulturně-historické památky.
Bar
Představuje tři města v jednom – Starý Bar, Nový Bar a „Nejnovější“ Nový Bar. Hradby Starého Baru vznikly v 6. Nebo 7. století. Nový Bar byl postaven po zboření starého v roce 1878. Ten nejnovější byl postaven 1954, zároveň s výstavbou přístavu a 1976 i vybudováním železniční trati Bělehrad – Bar. O vzniku jména města je několik teorií – bar je v mnoha indoevropských jazycích močál nebo podle města Bari, které leží naproti na apeninském poloostrově…
Stari Bar je necelých 5 km vzdálen od pobřeží (od Baru). Má půdorys trojúhelníků a zaujímá rozlohu 4 ha. Byl vybudován v 6. nebo 7. Století. Jeho poloha mu tehdy umožnila být spojnicí mezi vnitrozemím a zámořskými zeměmi.